.svg)
Barbera
V dnešním článku si představíme dalšího velikána italského regionu Piemont a tím je bezesporu červená odrůda s názvem „BARBERA“, která byla od roku 2000 třetí nejvíce pěstovanou červenou odrůdou v Itálii (po Sangiovese a Montepulciano). Je to odrůda s výbornými výnosy a je známá pro svojí sytou, plné tělo, nízký obsah taninů a vysokou úroveň kyselosti. V některých regionech stále existují staleté vinice jejichž hrozny umožňují výrobu dlouho zrajícího robusního červeného vína s intenzivní ovocnou chutí a vyšším obsahem tříslovin.
Nejznámější apelací je DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita) Barbera d'Asti v regionu Piemont. Nejkvalitnější vína Nizza DOCG se vyrábějí v podzóně produkční oblasti Barbera d'Asti. V našem e-shopu najdete Barbera d'Asti od našeho vinaře Enrica, který má své vinice právě v Nizze v obci Mombaruzzo
Vína z mladých hroznů mají velmi intenzivní aroma čerstvých červených třešní a ostružin, zatímco vína z více zralých až přezrálých hroznů se ještě objevují vůně malin, borůvek a tóny ostružin a černých třešní. Mnoho výrobců používá vypalované dubové sudy, které zvyšují komplexnost vína a dávají mu větší potenciál zrání. Ve víně se následně projeví náznak vanilkových tónů. Základní Barbera je obecně známá svěží chutí čerstvého a sušeného ovoce, avšak nedoporučuje se k dlouhé archivaci. Barbery vyrobené v dřevěných sudech mají již výrazně lepší rovnováhu mezi ovocem a kyselinkou, mají vysoký obsah alkoholu. 16% není vyjímkou, jsou naopak k archivaci jako stvořená. Jedná se zejména o výběry z hroznů a tato vína se nejčastěji označují jako Barbera Superiore. V naše e-shopu najdete například BARBERU SUPERRIORE DOC 2019 od vinaře a našeho kamaráda Pierguida Ceste.
Historie této odrůdy sahá až do 13. století a předpokládá se, že pochází z kopců Monferrato ve středním Piemontu v Itálii. Dokumenty z katedrály Casale Monferrato mezi lety 1246 a 1277 podrobně popisují smlouvy o pronájmu vinic osázených „de bonis vitibus barbexinis“ nebo Barbera, jak se tehdy říkalo. Nicméně, jeden ampelograf, Pierre Viala, spekuluje, že Barbera pochází z lombardské oblasti Oltrepò Pavese. V 19. a 20. století vlny italských přistěhovalců přinesly Barberu do Ameriky, kde réva zapustila své kořeny mimo jiné v Kalifornii a Argentině. Nedávné důkazy DNA naznačují, že Barbera může být příbuzná francouzsko-španělské odrůdě Mourvedre. V roce 1985 otřásl regionem Piemont skandál, který odhalil vinaře, kteří nelegálně přidávali metanol do svých vín. V důsledku toho zemřelo více než 30 lidí a mnoho dalších utrpělo trvalé následky včetně ztráty zraku. Tato negativní popularita zapříčinila trvalý pokles prodeje a výsadby Barbery. Důsledkem toho bylo, že tak hojně rozšířená Barbera upadla v nemilost a druhou nejrozšířenější odrůdou v Itálii je tak od 90. let Montepulciano.
Vinařství – Barbera je velmi energická odrůda schopna produkovat vysoké výnosy a neklade velké nároky na zelené práce na vinici. Tyto nadměrné výnosy ovšem snižují kvalitu vína, ochuzují o ovocné složky a zvýrazňuje se přirozená kyselost a ostrost Barbery. V Piemontu je Barbera ceněná pro svojí schopnost dozrát až o 2 týdny dříve než nebbiolo i na vinicích, které nejsou tak optimálně položeny. To umožnilo Piemontským vinařům a zejména vinařům v okolí Alby pěstovat tyto hrozny i na vinicích s horší expozicí, kde by se nedařilo Nebbiolu, a dosahovat s Barberou vynikajících výsledků. Hlavní výhodou ovšem je to, že Barberu je možné konzumovat prakticky ihned, zatímco Nebbiolo potřebuje určitý čas pro zrání a stárnutí.
Barbera se obvykle sklízí na konci září / začátku října obvykle 2 týdny po sklizni Dolcetta. V nedávné době začali vinaři experimentovat s pozdější sklizní, tedy až při vyšších hladinách cukru za účelem produkce těžších a ovocnějších vín. Někteří vinaři sklízeli svojí Barberu dokonce až po Nebbiolu. Barbera se dokáže přizpůsobit široké škále půdních typů na vinicích, ale nejvíce se jí daří v méně úrodných vápenatých půdách a jílovité hlíně. Písčité půdy mohou omezit vitalitu a výnosy. Révě se příliš nedaří ve velmi alkalických nebo zasolených půdách. Stejně jako mnoho odrůd vinné révy s dlouhou historií, ani barbeře se nevyhnuly mutace a klonální variace s různými klony odrůdy nalezené v Piemontu, Lombardii, Emilia-Romagna a Mezzogiorno. Různé klony lze identifikovat podle velikosti a tvaru hroznů, přičemž menší klony produkují víno nejvyšší kvality. V posledních letech vinaři pracují s klonální selekcí, aby zvýšili odolnost Barbery vůči viru svinovačky.
Výroba vína – vinaři pěstující Barberu mají různé způsoby jak se vypořádat s relativně vysokou kyselostí a menší svíravostí hroznů. Mezi nejběžnější donedávna používané způsoby bylo smíchání s jinými odrůdami, které tyto složky postrádaly. Výsledkem potom bylo měkčí a potencionálně vyváženější víno. V 70. letech 20. století francouzský enolog Emile Peynaud doporučoval výrobcům Barbery používat malé dubové sudy pro fermentaci a zrání s cílem přidat jemné aroma dubového koření a omezenou úroveň okysličení pro zjemnění vína. Přidaný kyslík by také omezil reduktivní kvalitu Barbery a výskyt pachů sirovodíku, které by se v některých příkladech vyskytovaly. Bylo zjištěno, že polysacharidy získané z dubu zvyšují bohatost Barbery. V té době se jeho doporučení setkalo s odporem tradičních vinařů, ale úspěch „Super Tuscans“, kteří zavedli novou úpravu dubových sudů pro Sangiovese / způsob vypalování sudů /, způsobil, že mnoho vinařů přehodnotilo své mínění. Kromě jemného okysličování a kořenitých tónů dodává dub vínu třísloviny z dřevitého dřeva, které dodávají vínu strukturu, aniž by přidávaly tolik svíravého kousnutí jako taniny odvozené z fenolických sloučenin hroznů. To ve spojení se zkrácenou dobou macerace přispělo k výrobě měkčích vín. Také bylo zjištěno a dlouholetou praxí osvědčeno, že nižší výnosy a sklizeň zralejších hroznů s větším podílem ovoce a cukru jsou lepším způsobem vyvážením vysoké kyselosti Barbery.
Poznámka redakce: Ať tak či tak, oba výrobní postupy vedou k naprosto skvělému vínu. U nás v e-shopu najdete širokou škálu Barber jak ocelových / naše pojmenování pro tradiční metodu výroby bez dubového sudu / tak i dřevěných. Každé víno je svým způsobem specifické, ale vždy je pěkné a příjemně lahodné.
Vinařské oblasti – Barbera se pěstuje v severozápadní části Itálie, zejména v Monferratu, a v menší míře dále na jih. Barbera zabírá téměř polovinu všech výsadeb vinné révy v Piemontu. Má rád stejné podmínky jako Nebbiolo, ale to je náročnější na podloží, takže se pěstuje na nejlepších místech. Dříve dozrávající Barbera se pěstuje na chladnějších nižších svazích pod Nebbiolem a v dalších sekundárních lokalitách. To vysvětluje, proč se v okolí Alby, kde mají vína nárok na označení Barbera d'Alba, pěstuje relativně málo Barbery.
Nejznámější Barbera je tedy DOCG Barbera d'Asti.
Barbera del Monferrato DOC – která bývá poněkud perlivá (frizzante) – se vyváží jen zřídka. Nizza (před rokem 2014 také Barbera d'Asti Superiore Nizza) je označení DOCG, jehož zóna výroby je omezena na obce (obce) Agliano Terme, Belveglio, Bruno, Calamandrana, Castel Boglione, Castelnuovo Belbo, Castelnuovo Calcea, Castel Rocchero, Cortiglione, Incisa Scapaccino, Moasca, Mombaruzzo, Mombercelli, Nizza Monferrato, Rocchetta Palafea, San Marzano Oliveto, Vaglio Serra a Vinchio v provincii Asti.
Na zdraví – Váš Barbarroh.cz
V příštím článku se podíváme na další červenou odrůdu a tou bude podceňované Dolcetto